Překážky „Učící se organizace“

Již jednou jsme se ve weblogu zabývali tím, jak vypadá učící se organizace. Co ale mohou být překážky učení se? Článek se inspiruje knihou P. Sengeho a některé z těchto překážek uvádí.

Autor:

Michal Henych

Programy rozvoje managementu

V minulém článku jsem se zamýšlel nad tím, jak vypadá učící se organizace. Pro lepší představu se ještě jednou inspiruji knihou „Pátá disciplína" Petera Sengeho. Ten totiž popisuje sedm překážek, podle kterých lze poznat, že se organizace neučí, či učí nedostatečně:

„Má pozice jsem já" - Lidé mají úzký pohled na vlastní pozici. Místo vnímání celku, je pro ně důležitější co dělají, než kvůli čemu to dělají.
„Nepřátelé jsou ONI" - Snaha pracovníků hledat problémy venku, i když někdy jsou paradoxně „oni" součástí stejné organizace.
„Iluze hledání někoho zodpovědného" - Je často reakcí na předchozí bod. Místo proaktivity vedoucí k řešení situace se hledá viník.
„Hašení požárů" - Lidé se orientují převážně na krátkodobé záležitosti a přehlíží proces pomalých změn s velkým vlivem na budoucnost firmy. Vždyť na to přece není čas...
„Uvařená žába" - Pokud lidé dlouhodobě nevidím drobné změny v okolí, může to mít velké následky... Upřednostňování „osvědčených receptů" místo hledání nových postupů.
„Sebeklam učení se ze zkušeností" - Každé individuální rozhodnutí (byť na základě zkušeností) má vliv na okolí. Jednají-li lidé izolovaně, mohou nastat důsledky, o kterých nemusí nic tušit.
„Mýtus manažerského týmu" - V normálních podmínkách mohou lidé týmově pracovat dobře. Nastane-li tlak, spolupráce se rozpadá, objevují se konflikty. Senge si pokládá otázku: „Jak může tým s individuálními IQ nad 120 mít kolektivní IQ 63? :)"

Překážka
Ještě přidávám jednu překážku, o které jsem zde také již psal, a to je tolerance k chybám. Učení se a chyby jsou neoddělitelné, a pokud organizace chyby spíše trestá, učení se tím vlastně potlačuje.