Vyšší důvěra snižuje náklady organizace
Důvěra se buduje dlouho a když ji ztratíte, nejde ji obnovit, nebo za hodně dlouho. to jsou tvrzení, které jste již určitě slyšeli. Zkusme se podívat na to, co k budování důvěry přispívá - více důvěry totiž šetří čas a tím i náklady na domlouvání jak v organizaci, tak v soukromém životě.
Po čase se vracím k tématu důvěry. Už jednou jsem zde rozebíral podstatu důvěry i to, že se dá měřit. A protože čím více máte v organizaci důvěry, tím menší náklady budete mít, je zajímavé se podívat, jak lze vyšší důvěry dosáhnout. Opět použiji knihu o důvěře S. M.R. Coveyho.
Covey říká, že k vyšší důvěře můžete přispět hlavně sami – svým chováním. Těchto způsobů chování identifikoval celkem 13:
- Mluvte zpříma
- Projevte respekt
- Jednejte transparentně
- Napravte nevhodné chování
- Dejte najevo loajalitu
- Mějte výsledky
- Zdokonalujte se
- Postavte se realitě čelem
- Vyjasněte očekávání
- Jednejte odpovědně
- Nejdřív naslouchejte
- Dodržujte závazky
- Poskytněte důvěru
Seznam vypadá trochu jako klišé, ale stačí se do knihy začíst a pochopíte, že tomu tak není. Například projevení respektu lze demonstrovat na následujícím citátu: „Charakter člověka se pozná podle toho, jak jedná s lidmi, kteří mu nemohou být užiteční, nebo mu ubližují“.
Stejně pod kůži jde i dosahování výsledků: „Sami sebe posuzujeme podle toho, co cítíme, že jsme schopni vykonat, zatímco druzí lidé nás posuzují podle toho, co jsme již vykonali“.
Tak co, jste opravdu připraveni snižovat náklady organizace budováním důvěry? Funguje to, když si lidé důvěřují, rychleji se domluví, nemusí trávit tolik času na nudných poradách. Ale nezapomeňte, že změnit musíte v prvé řadě sebe, ne ty druhé :).
Rubriky příspěvků
- Management obecně (příspěvků: 18)
- Marketing (příspěvků: 10)
- Organizační struktura a procesy (příspěvků: 7)
- Ostatní (příspěvků: 4)
- Rozvoj osobnosti manažera (příspěvků: 17)
- Řízení financí (příspěvků: 3)
- Řízení informací (příspěvků: 7)
- Řízení lidských zdrojů (příspěvků: 24)
- Seriál-Často zaměňovaná slova (příspěvků: 11)
- Seriál-Kultura organizace (příspěvků: 10)
- Strategie a kultura (příspěvků: 18)


Komentáře
Nikomu nevěříme.
Nevěříme zákonodárcům, soudcům, úředníkům, kolegům, sousedovi ....a nakonec ani sami sobě. Hledáme řešení, návod, jak řešit všechny situace. Hledáme přesný recept, který nám řekne, co je dobře a co je špatně. To vše proto, abychom se nespálili.
Svým chováním si vynucujeme další a další návody, další zákony, předpisy a jejich upřesnění a výklad. Zaměstnáváme tím víc a víc lidí. Zdražujeme systém - veřejný, firemní a mnohdy i své soukromí!
Všechny takové "návody" jsou pouze reakcí na vyvolané činy. Jsou většinou neúčinné, a taky pěkně d r a h é .
Ale společnost tak, jak je dnes nastavená po nich volá!!! Jak ubíjející. Náklady státu, jako organizace rostou a důvěra v instituce klesá a klesá a klesá.
Pokud by se dostavila do společnosti důvěra, mohlo by to jít lépe a radostněji :-). Ale kde v dnešním reálném světě hledat alespoň ostrovy důvěry? Kde hledat příklad? Kniha S. M.R. Coveyho, Důvěra, takovým ostrovem zcela nepochybně je.
K důvěře je potřeba sebedůvěra. A co podle mě nejhorší? Opravdovou sebedůvěru lidé nemají a dost často tuto vlastnost ani nepostrádají. Docela rádi se jí zbavují. Každodení volání po dalších komisích, úřadech a regulích je toho důkazem. A náklady zase rostou.
Jak z toho ven? Začít u sebe. Byť jde o běh na dlouhou trať.
"Nejlepší doba vysadit stom je před dvaceti lety. Druhá nejlepší doba je dnes!" Čínské přísloví.
Zdá se mi, že ti, co si myslí, že lékem nejsou další a přísnější regulace, předpisy a komise, ale osobní odpovědnost a důvěra, tahají za kratší konec provazu. Bohužel.
Ahoj Jirko,
Hodně s tebou souhlasím. Ještě mě napadá k té sebedůvěře - ono je přece po hodně lidí mnohem pohodlnější se odvolávat na všechny okolo. Souvisí to s nepřijímáním odpovědnosti (za svůj život). Jenže kde je pak spokojenost (a sebedůvěra)? Takový lidé mají často pocit, že vlastně nic nemohou ovlivnit a okolí si s nimi dělá co chce...ale i tento postoj k životu je každého volba, myslím, že to jde i jinak...