Kompromis a konsensus – vnímáte rozdíl?

Jak jsem minule slíbil, podíváme se dnes trochu blíže na rozdíl mezi kompromisem a konsensem. O tom, že nám tyto termíny občas splývají, svědčí asi i to, že jsem nedávno v rádiu slyšel od jednoho nejmenovaného vysokého politika následující větu: „Politici by se měli naučit dosahovat vzájemně výhodných kompromisů a konsensů".

Občas děláme mezi účastníky našich kurzů malou anketu. Ptáme se jich, kdo považuje kompromis za dobré řešení. Většinou je to více než polovina skupiny. Je to ale opravdu tak?

Na každou domluvu mezi 2 a více stranami se lze dívat ze dvou hledisek:

• Zda bylo dosaženo výsledku, a jaká je kvalita výsledného řešení
• Jaký to mělo vliv na vztah, neboli jak moc se bude chtít těmto stranám spolupracovat v budoucnosti

Prostou kombinací těchto dvou hledisek vznikne následující graf, kde si můžeme kompromis i konsensus lehce znázornit. Mimochodem autorem je Thomas Kilman:

Již na první pohled je vidět, že kompromis generuje „nic moc" výsledek a „tak poloviční" chuť na spolupráci v budoucnu. Ono je to dokonce přímo viditelné na účastnících jednání - moc se neusmívají a mají pocit, že museli (více, či méně) slevit. Do realizace se příliš nehrnou.

Naopak konsensus (někdy se taky označuje řešením win/win - výhra/výhra) znamená to nejlepší možné řešení a má velmi pozitivní dopad na vztah - chuť spolupracovat i v budoucnosti. Účastníci z takového jednání odcházejí s úsměvem a chutí jít přijaté řešení realizovat.

Dosahování konsensů ale rozhodně není snadné. Stojí to čas a hlavně musíte věřit, že určitě existuje lepší řešení, než ta, která jsou již na stole. Stačí na ně jen přijít. Dosažení kompromisu je určitě z časového hlediska snazší...jenže kolikrát se ještě k řešení problému budete muset vrátit?

• 2,87 z 5

Michal Henych | Pondělí, 28. září 2009 | rubrika: Řízení lidských zdrojů, Seriál-Často zaměňovaná slova | trvalý odkaz | žádný komentář |  |  Sdílet na Facebooku