Naslouchání a poslouchání

Toto téma zde na weblogu není nové. O naslouchání psal kolega Viktor už před časem (články Naslouchání a management a Jen poslouchat nestačí). Co je tedy tak těžkého na vnímání rozdílu mezi posloucháním a nasloucháním? Možná i to, že v českém jazyce tyto dvě slova často používáme jako synonyma - tedy nerozlišujeme je.

Mimochodem slovo poslouchat má u nás ještě jeden význam. Když se řekne „budeš mě poslouchat!" je tím myšleno „nechci nic slyšet, jen udělej, co ti říkám". Tento význam ale dnes necháme stranou.

Lidé většinou poslouchají, aby odpověděli. Vše, co slyší „prosévají" přes své zkušenosti a snaží se hledat řešení. Tím se toho ale většinou moc nedozvědí, protože to, co nezapadá do jejich zkušeností, prostě neberou v úvahu.

Cílem naslouchání je dozvědět se. Naslouchající otázkami pomáhá mluvčímu utřídit si myšlenky, ale neměl by ho ovlivňovat. To se stává právě v okamžicích, kdy naslouchající nabízí nějaké „rady", popř. hodnotí („To si udělal dobře/špatně"), či klade otázky, které jsou příliš uzavřené a ovlivněné vlastním pohledem.

Když zkoušíme naslouchání se studenty, tak pokud se jim povede, dávají často následující zpětnou vazbu:

• Naslouchající říká, že je to dřina, i když to tak asi nevypadá
• Mluvčí pociťuje úlevu, často má pocit, že mu celý rozhovor velmi pomohl k řešení
• Pozorovatelé říkají, že naslouchající nic nedělal, že mluvčímu vlastně vůbec nepomohl, neboli neporadil mu řešení

A jak jste na tom vy, myslíte, že umíte naslouchat?

Články weblogu ze seriálu "Často zaměňovaná slova":

• Kontrola a audit
• Proaktivita a aktivita
• Strategie a provoz firmy
• Hodnocení a odměňování
• Kompromis a konsensus
• Vedení a řízení lidí

Články weblogu na podobná témata:

• Naslouchání a management
• Jen poslouchat nestačí

• 3,19 z 5

Michal Henych | Pondělí, 15. únor 2010 | rubrika: Řízení lidských zdrojů, Seriál-Často zaměňovaná slova | trvalý odkaz | žádný komentář |  |  Sdílet na Facebooku