Proč jsou studenti tak smutní

Patří k sobě práce a úsměv? No podle mě ano, někdy je ale úsměv (a smích) brán, jako emoce, kterou přece „profesionál“ nemá mít. Pojďme se nad tím trochu zamyslet, protože asi nejde ani tak o to, zda se člověk usmívá, nebo ne. Spíše je zajímavé co je za tím, proč nevidíme úsměvy okolo sebe častěji.

Autor:

Michal Henych

Lektor TC Business School

Námět na toto zamyšlení pochází od kolegyně. Jednou jsme takhle seděli o přestávce jednoho tréninku a ona povídá: „Přijde mi, že často jsou studenti takový smutný, nezdá se ti?"

Hodně jsem se nad tím musel zamyslet. No ano je pravda, že se spíše neusmívají. Nicméně to neplatí jen pro studenty. Myslím, že v hodně firmách je to celkem častý jev. Skoro mi to přijde, že úsměv je občas vnímán nepatřičně. Jakoby platila rovnice úsměv = nepracuje.

Opakem jsou ale jiné firmy, kde lidem „vtloukají do hlavy", že se při pohledu na zákazníka prostě usmívat musí. V jednom řetězci jsem dokonce u pokladní viděl nalepenou cedulku s postupem:

Podívejte se zákazníkovi do očí a pozdravte ho
Usmívejte se
... a dalších asi 5 bodů

Jenže tyto úsměvy jsou pak viditelně umělé, já je často čtu jako neupřímné. Kolegyně myslela ten přirozený úsměv. Úsměv, který je znakem toho, že člověka baví to, co dělá. Že ví, že může věci a lidi kolem sebe (spolu)ovlivňovat a „přetvářet". Že je ve společnosti lidí, kteří jsou mu příjemní, a dobře se mu s nimi pracuje. Že se cítí bezpečně a nemusí si „krýt záda", že není žádný zbytečný tlak a stres. ...

Proč jsou studenti tak smutní
Že by ty úsměvy nebyly, protože něco z toho neplatí? Nevím. Vybavil jsem si ale větu jednoho mého kamaráda z Kanady (už jsem ji zde v jiném článku psal). Byl zde zrovna v době, kdy jsme naposledy vyhráli MS v hokeji. Asi o týden později mi pak řekl: „Měli byste vyhrávat častěji, pak se totiž všichni mnohem víc usmíváte." A taky si myslím, že tím neusmíváním se také vzniká ona „blbá nálada", kterou popisoval V. Havel již před mnoha lety...