Proč naše skvělé nápady přestávají fungovat?

Nápad je totiž jedním z výtvorů, kterými lidi mění sebe a svět, aby si pomohli „aby jim pomáhali dělat věci efektivněji a způsobem, který je možné měřit a řídit. Často jsou to však procesy, které jsme kdysi přirozeně dělali sami od sebe" (Hanson 1996). Kolik souvislostí lidé zvažují a jak moc zpětné vazby přitom potřebují, závisí na šířce kontextu, který zvažují jako součást svého kulturního nastavení. Lidé žijící v prostředí širokokontextových kultur (spíše východní kultury) mají tendenci do přemýšlení zahrnout více i nepřímých souvislostí včetně vztahů k ostatním lidem i sobě. Naopak lidé s více úzkokontextovým myšlením (spíše západní kultury) se zaměří jen na problém s jeho přímými souvislostmi, oddělí ho od osob a pominou všechno, co na problém nemá přímou vazbu.

Tak se stává, že vytváříme věci, jež vyplývají z našich předchozích výtvorů, na které jsme se zaměřili izolovaně v úzkém kontextu jejich působení. Souvislosti pomineme nebo si na ně ani nevzpomeneme. Když lidé zjistili, že se potřebují dostat z místa na místo rychleji než pěšky, vytvořili koleso a zkonstruovali povoz. Po čase zjistili, že po stezkách to nejde úplně nejlíp a začali stavět cesty. Následně přišli na to, že povoz by mohl jít po cestě i rychleji, ale zpomaluje ho vlastní pohon, tedy koně. Tak přidali motor a vzniklo auto. Jenomže auto pro se hodí širší cesty a co nejmíň překážek. Tak jsme ulice v městech přizpůsobili autům. Dnes vede pod Národním muzeem čtyřproudá magistrála přímo přes centrum Prahy. Pěší pohyb po městech obtížný a lidi se vlastně dobrovolně stali zajatci svých aut. I pro krátký přesun sednou do auta a často se dostanou do dopravní zácpy, ve které stráví podstatně vícečasu, než tu samou vzdálenost urazí pěšky.

Všechny nápady jsme postupně vytvořili v dobré víře, že odstraníme nevýhody předešlých nápadů. Při jejich vymýšlení jsme však už nedokázali dohlédnout na původní. Naopak my sami se přizpůsobujeme tomu, co jsme sami vytvořili a co nám vlastně brání v prvotní potřebě rychle se dostat z místa na místo.

Už jen obtížně dokážeme odhalit původní smysl většiny výtvorů (věcí, institucí, myšlenek...), se kterými dnes přicházíme o styku. Při jejich vytváření jsme ztratili souvislosti a neuvědomujeme si jak ovlivňují nás i ostatní lidi. Ve stále větší míře se tak úkolem manažera stává pomáhat lidem, aby ve své práci nacházeli souvislosti a její smysl.

Články weblogu na podobná témata:

• Seriál "Kultura organizace"

• 2,82 z 5

Tomáš Bujna | Pondělí, 28. květen 2012 | rubrika: Management obecně, Rozvoj osobnosti manažera | trvalý odkaz | 1 komentář |  |  Sdílet na Facebooku