Emoce a utrpení v managementu

Sláva Kubátová Google+ Zpět do kategorie Rozvoj osobnosti manažéra

19.08.2015 0 komentářů

Seriál nejen pro manažer/ky - ONLINE a ZDARMA!

PROČ BYSTE MĚLI SERIÁLU VĚNOVAT ČAS?

• Během několika dnů se vám otevře nový pohled na vedení týmů a firem.
• Nečeká vás žádné akademické teoretizování. Ukážeme vám, jak rozpoznat manažerské problémy a jak postupovat při jejich zvládání.
• Pochopíte, proč se některé potíže stále opakují a jak tomu předcházet.
• Uvědomíte si, že zásadní rozdíl mezi skutečným úspěchem firmy a jejím pouhým přežíváním nejčastěji tkví jinde než v geniálních nápadech jednotlivce.
• Přečtete si reálné příběhy podnikatelů a majitelů firem.
• Díky novým poznatkům můžete zvednout hlavu z každodenní operativy, získáte nadhled pro přemýšlení o dalším rozvoji firmy a prostoru pro rodinu a koníčky.

>> PŘIHLASTE SE ZDE <<

O tom, že emoce jsou uznávány jako významný vliv a dokonce zdroj pracovního výkonu, svědčí i publikované články, např. Adéla Humlová: Význam pocitů, intuice a emocí.

Je to však opravdu tak, že s vlivem emocí skutečně manažeři při vedení lidí vždy počítají?

Na jedné straně se emoce lidí stávají důležitým zdrojem motivace - tedy pokud jsou to emoce pozitivní. Ty většinou u člověka vzbudí snaha dosáhnout něčeho, co z jeho pohledu má smysl pro něho nebo pro jiné lidi.

Obtížnější situace však nastává v případech, kdy vnitřní nebo vnější stimuly vzbudí v člověku emoce negativní - odpor, frustraci, zuřivost nebo apatii... podoby mohou být velmi rozmanité. V takových případech mohou být emoce důvodem vzniku velmi zapeklitých konfliktních situací, z nichž není snadné najít rozumnou cestu. Ale ani zde nejsme bezmocní, schopnost najít řešení je však přímo úměrná kompetencím, kterými obě strany vládnou v oblasti interpersonálních dovedností.

Tyto dovednosti, které jsou součástí tzv. emoční inteligence, jsou z velké části naučitelné. Potíž je možná v tom, kdo je kdy, kde a koho učí? Snad v rodinách nebo mateřských školách... ale tím možná pro některé z nás systematické učení se těmto dovednostem končí. Na seminářích pak často potkáváme dospělé lidi, kteří mocně cítí, že v dané situaci je třeba něco udělat, ale dovedností se nedostává - prostě „nahý v trní". Někteří se pak rozhodnou, že takové situace se prostě zvládat nedají a že se s nimi musí smířit nebo se dokonce přetvařovat „No, co, já jsem v pohodě...".

Stane-li se takový postoj návykem, má to velmi záporné dopady na pracovní výkony, především na jejich základní „pohon" - motivaci. Lidé, kteří se vnitřně rozhodli část svého života prostě protrpět (často proto, že lepší cestu nevidí), budou stěží radostně a usilovně pracovat, protože je to baví a věří, že to má smysl. Na tomto poli ještě čeká manažery nekonečné množství tvůrčí práce - tedy alespoň ty, kteří se ještě nerozhodli, že život manažera je třeba protrpět, protože lidé už prostě jsou líní, hloupí, neschopní, neodpovědní....