Rychlejší bývá pomalejší
01.08.2012 0 komentářů
Na prázdniny jsme vám slíbili odlehčená témata. A co víc se může hodit k době dovolených, než úvaha o rychlosti toho, co děláme. Nevím, jak působí léto na vás, ale ve mě vyvolává pohodu. Jenže svět okolo nás dělá opak - zrychluje…což dohromady tvoří zajímavý paradox.
K dnešnímu zamyšlení mě inspirovala pasáž z knihy Petera Sengeho Pátá disciplína, kterou jsem našel v projektu jednoho našeho studenta MBA - manažera (tedy studenta, on je to ředitel velmi úspěšné firmy :) ):
Rychlejší bývá pomalejší - tento příběh je prastarý - želva může být pomalejší, a přesto vyhraje závod. Nejlepší růst z hlediska většiny Američanů, kteří se pohybují ve světě podnikání, je růst rychlý, ještě rychlejší a úplně nejrychlejší. Přesto, ale prakticky všem přírodním systémům, ekosystémy počínaje přes svět zvířat až po organizace, je vlastní vnitřní optimální tempo růstu. Optimální tempo růstu je mnohem nižší než nejrychlejší možný růst. Když se růst stává překotným - jako při rakovinném bujení - systém sám se bude snažit vyvažovat růst určitým zpomalením.
Ano, někdy studentům říkáme, že nám vládne „bůh rychlosti". Kvalita rozhodnutí se velmi často posuzuje jen rychlostí. Jenže není pak naše práce jen neustálé hašení (drobných) požárů? Požárů, které si způsobujeme sami tím, že nezvážíme, co by okamžitá rozhodnutí mohla způsobit v delším časovém horizontu?
Tak zkuste zpomalit aspoň o prázdninách...a přejeme krásné pohodové dny plné sluníčka!
Milan Hodovský
„Do studia jsem šel s tím, že mi pomůže zlepšit manažerské dovednosti. Výsledek však předčil má očekávání. Studium na TC Business School mě „donutilo“ od základu změnit pohled na management a na mě jako na manažera.“
Milan Hodovský
Head of Project Management Department, ANECT a.s.
Zajímá nás Váš názor
RSS kanál komentářů k tomuto článku