Tolerance k nejistotě

Michal Henych Zpět do kategorie Seriál-Kultura organizace

24.06.2011 0 komentářů

Seriál nejen pro manažer/ky - ONLINE a ZDARMA!

PROČ BYSTE MĚLI SERIÁLU VĚNOVAT ČAS?

• Během několika dnů se vám otevře nový pohled na vedení týmů a firem.
• Nečeká vás žádné akademické teoretizování. Ukážeme vám, jak rozpoznat manažerské problémy a jak postupovat při jejich zvládání.
• Pochopíte, proč se některé potíže stále opakují a jak tomu předcházet.
• Uvědomíte si, že zásadní rozdíl mezi skutečným úspěchem firmy a jejím pouhým přežíváním nejčastěji tkví jinde než v geniálních nápadech jednotlivce.
• Přečtete si reálné příběhy podnikatelů a majitelů firem.
• Díky novým poznatkům můžete zvednout hlavu z každodenní operativy, získáte nadhled pro přemýšlení o dalším rozvoji firmy a prostoru pro rodinu a koníčky.

>> PŘIHLASTE SE ZDE <<

V dnešním pokračování volného seriálu o firemních kulturách se podíváme na další charakteristiku, kterou popsal Hofstede. Tou je index vyhýbání se nejistotě. Různé národy se k nejistotě totiž staví různě. No a jako obvykle to domyslíme hlavně do managementu.

Pokud má pracovník nízkou toleranci k nejistotě (neboli vysoký index vyhýbání se nejistotě), pak to znamená, že cokoliv jen trochu nového, či předem neznámého, ho rozhodí. Jeden kolega, který pracuje v japonské firmě, vyprávěl příběh, který to dobře ilustruje. Japonci totiž mají index vysoký.

Velmi vysoce postavený manažer dostal před příletem do Prahy instrukce, že má dojet do hotelu. V recepci hotelu má počkat na někoho, kdo ho vyzvedne a zaveze do kanceláře. Naneštěstí v Praze jsou dva hotely velmi podobného jména a on dorazil do toho špatného. Japonec tedy spořádaně seděl v recepci skoro 5 hodin, než se podařilo zjistit, kde se vlastně mezi letištěm a hotelem ztratil. Ano, i zvednout telefon a zavolat bylo pro něj příliš nejisté – měl přece čekat.

Naopak lidé s vysokou tolerancí k nejistotě (neboli nízkým indexem vyhýbání se nejistotě) se do všeho nového vrhají s nadšením. Samozřejmě, že se občas (často?) něco nepovede. Zajímavé ale je, že to nevyhodnocují jako chybu. Mluví o tom, jako o zkušenosti.

Už je vám asi jasné, jak jsme na tom v Čechách. Co to tedy znamená pro manažery? Lidé asi nebudou úplně jásat při změnách. Obzvlášť pokud budou rozsáhlejší, to je přece nejistota… Důvody proč nechtějí navíc nejsou příliš racionální, proto tedy argumenty typu „musíme to udělat“ nebo „tak sakra, čeho se bojíte“ asi fungovat nebudou. Jedním z nástrojů je plánovat změny postupné, spíše menší, než větší. A jak to děláte vy, co funguje na vaše zaměstnance a kolegy?

Články weblogu ze seriálu "Kultura organizace"

• Mocenská vzdálenost - Jak ovlivňuje management?
• Firemní a národní kultury
• Co je kultura organizace (firemní kultura)