Rozhodování a tvořivost - sourozenci v managementu

Většina publikací o managementu považuje rozhodování za klíčovou činnost pro všechny, kdo se angažují v řízení organizací nebo jejich částí. Při pohledu na současný chaos ve světě jim možná takový úkol jen málokdo závidí. Stres a frustrace takového údělu už mnoho lidí stála spoustu sil a některé dokonce i zdraví. Proč?

Svět, v němž se snažíme sebe i organizace navigovat k nějakým smysluplným cílům, se totiž v poslední době velmi zahustil a znepřehlednil. Včera nemyslitelné je dnes realitou, a zítra? Přesto organizace, tedy poměrně složitá lidská společenství, potřebují nějak rozhodovat jak o směrech dlouhodobého vývoje, tak o okamžitých krocích k řešení aktuálních a někdy i akutních problémů.

Zažitá představa managera většinou počítá s tím, že potřebná rozhodnutí udělá sám – je prostě tak dobrý. V naší době však do problémů, jež mají být rozhodnutím vyřešeny, vstupuje tak velké množství různých faktorů a souvislostí, že je nepravděpodobné, že by je kdokoli dokázal zpracovat sám – i kdyby měl hlavu jako pověstný věrtel. A tak se postavení managerů vůči rozhodování mění: v dnešní době bude patrně hlavním úkolem zapojovat lidi (kteří mají široké spektrum rozličných cenných informací i znalostí) do rozhodovacích procesů tak, aby výsledkem byla akceptovaná  (zpravidla ne individuální) rozhodnutí, která budou natolik rozumná, že se jejich spoluautorům vyplatí se angažovat jak v jejich tvorbě tak při jejich realizaci.

Oblastí, v nichž je v organizacích třeba tvořit rozhodnutí, je mnoho. Téma této poslední knížky série Action Learning – praktický management se tak musí soustředit na to, co je pro rozhodování obecně platné, tedy na jeho psychologické, procesní a komunikační aspekty; ty se projeví téměř stejně v rozhodování o marketingových segmentech, strategiích nebo organizačních strukturách