Ruce za zády a ticho!

Pokyn, který si ze školních lavic pamatuje ještě má generace, a zároveň název aktuální výstavy v pražské galerii Atrium Žižkov, kde umělci různého věku a zkušeností reflektují své vzpomínky na školu a větší či menší problémy současného českého školství.

V roce 2024 uplyne čtvrt tisíciletí od školní reformy Marie Terezie, která až dodnes výrazně ovlivňuje způsoby výuky na školách všech stupňů. Naši studenti bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 60 let, potvrzují, že Markou Terkou zavedený způsob frontální výuky, kde učitel je povinen vědět, co se mají studenti naučit, a studenti to mají po něm zopakovat, je ještě stále jejich dominantním zážitkem ze školských let.

Naštěstí ne jediným – stále více učitelů i škol z tohoto rámce vyskakuje a aplikuje způsoby výuky, kde je student nebo žák více svobodný a zároveň odpovědný za to, co a proč se sám učí. Zdá se, že takové modely by mohly více odpovídat nárokům na vzdělávání v dnešnímu přetlaku informací a neustálých změn.

Nakonec je to jeden z hlavních důvodů, proč naše škola již 25 let učí způsobem, kterému říkáme Action Learning. Studenti – manageři se neučí (zpaměti) teorie, co se počítá je jejich schopnost doručit řešení reálného akutního problému, které pomůže jim i jejich organizaci.

Takovou schopnost nelze načíst. Vytváří se v otevřených debatách ve skupině podobně postižených v konfrontaci názorů a zkušeností, pocitů i pochybností. Vzájemné zpětné vazby mezi účastníky kurzu – včetně lektorů – jsou jedním z nejbohatších zdrojů pro hledání netuctových řešení.