Dohody nahlas a války potichu!

Díky opakovaným dotazům našich studentů TCBS se už nějakou dobu zabýváme schopností managerských týmů tvořit rozhodnutí dohodou. Tedy skutečných týmů – s ambicí plně využít potenciál všech členů. A opravdu dohodou – ne že jeden ostatní převálcuje nebo se většina rezignovaně vzdá hned na začátku, často s motivem nechytit za rozhodnutí ani špetku odpovědnosti.

O tom, kam asi tým ve své debatě spěje, dost napoví způsob, jak se lidé v týmu (nebo jen skupiny společnou odpovědností nesvázané ?) spolu baví. Zkuste pozorovat: u stolu běží živá debata, lidé se poslouchají a často navazují na myšlenku předchozího. Nikdo není celou dobu zticha, telefony v kapsách. Zajímavé je pozorovat oči i ruce: jsou živé a vždy něco k tématu vyjadřují. Tam by se mohlo schylovat k dohodě.

Jiné pozorování: jeden mluví, většina ostatních kouká do stolu. Když se jeden unaví, přijde ticho, oči dál zavrtané do stolu. Ve tvářích otrávenost, smutek, rezignace. Mluvčí zmaten. Ticho. Války v managerských týmech často probíhají potichu.

Nezvažujeme tady případy výbuchů nekontrolované agrese – ale tam už se asi nedá mluvit o týmech. Peter Senge tvrdí, že tým je skupina lidí, kteří vědí, že se navzájem potřebují. A my z našich pozorování dodáváme, že i podle toho se k sobě chovají: pomáhají si, a to s radostí. Komunikační proces se potom stává pro všechny zdrojem energie, která pomáhá řešit i zdánlivě neřešitelné.