Havel, „Šípkoviny“ , kultúra a my

Rudolf Hauzer Zpět do kategorie Ostatní

01.02.2012 0 komentářů

Seriál nejen pro manažer/ky - ONLINE a ZDARMA!

PROČ BYSTE MĚLI SERIÁLU VĚNOVAT ČAS?

• Během několika dnů se vám otevře nový pohled na vedení týmů a firem.
• Nečeká vás žádné akademické teoretizování. Ukážeme vám, jak rozpoznat manažerské problémy a jak postupovat při jejich zvládání.
• Pochopíte, proč se některé potíže stále opakují a jak tomu předcházet.
• Uvědomíte si, že zásadní rozdíl mezi skutečným úspěchem firmy a jejím pouhým přežíváním nejčastěji tkví jinde než v geniálních nápadech jednotlivce.
• Přečtete si reálné příběhy podnikatelů a majitelů firem.
• Díky novým poznatkům můžete zvednout hlavu z každodenní operativy, získáte nadhled pro přemýšlení o dalším rozvoji firmy a prostoru pro rodinu a koníčky.

>> PŘIHLASTE SE ZDE <<

Americký prezident Obama hovoril o inšpirácii od Havla v oblasti riadenia, iní, skôr intelektuáli, ktorí tvorili jeho niekdajší pracovní tím, hovorili o akejsi spolupatričnosti, spoločných hodnotách...B. Šípek, Havlov niekdajší „dvorný" architekt „dizajnoval" prostredie, v ktorom Havel neskôr vykonával úrad prezidenta. Nie náhodou, po výmene prezidentov , „Šípkoviny" ako ich Havel nazýval, museli zmiznúť. Prichádzal nový prezident predsa len s odlišnou kultúrou.. A ak „zalovíme" v pamäti a predstavíme si mnohé z jeho vystúpení. Napr. už v súčasnosti u V. Moravca, resp. jeho minulých prejavov, či sa začítame do jeho dramatických diel, či rozhovorov, alebo nakoniec, pozrieme si dokument „Občan Havel", príde nám celkom normálne, že si spomenieme v spojitosti s nim aj na ostatné oblasti managementu. Mám pred sebou časť práve zo spomínaného dokumentu, kde nenápadne Havel , čo by nový „šéf" „predáva opicu zodpovednosti" členom tímu pri príprave jeho prvého vystúpenia na „novom pracovisku..."

Bolo vskutku zaujímavé sledovať v týchto dňoch, ako sa s týmto fenoménom „vyrovnávajú" predstavitelia rôznych skupín sociálnych, záujmových...Člen „Plastikov" zarmútene, so slzami v očiach, vytýkal ľuďom, že mali v 77 podpísať chartu a nie teraz, keď je už akosi neskoro, stáť kilometrové rady pri pohrebnom sprievode.

Ja by som tak skeptický nebol. Keď som stál v tej rade, cítil som sa medzi svojimi...verím, že by som medzi nimi našiel mnoho ľudí, s ktorými by sa mi dobre spolupracovalo. Samozrejme, išlo by vo virtuálnej rovine o prvý „filter", ale myslím dosť podstatný...Určite niečo pravdy má aj onen „Plastik", v tých radoch určite stáli aj ľudia iba so zlým svedomím, ktoré si prišli očistiť, aj to je však už posun ku, ak to tak môžem „nabubralo" nazvať, univerzálnym hodnotám.