Jsme nenahraditelní? Jak je to se syndromem vyhoření?
06.10.2015 0 komentářů
Ačkoliv je syndrom vyhoření (angl.. „burnout syndrome“) odvěkou záležitostí, podrobněji popsán byl až v polovině 70. let 20. století. V současnosti se tento problém stává stále aktuálnějším,
k čemuž nepochybně přispívá přílišné množství byrokracie a neustále se zvyšující rychlost výměny informací, což jsou faktory „moderním“ společnostem bez výjimky vlastní. Jinými slovy, velmi významným činitelem je především dlouhotrvající stres. Lidé s velkým počátečním entuziasmem pro danou práci, lidé náchylní k workholismu a lidé s pocitem nenahraditelnosti patří mezi nejčastější oběti syndromu vyhoření.
Mezi obvyklé symptomy patří emocionální nevyrovnanost, rozporuplné pocity o smysluplnosti vykonávané práce, roztržitost, častější konflikty s okolím, a pokud není problém řešen, mohou se objevit i poruchy spánku, vysoký krevní tlak a další obtíže, které mohou vést až ke stavům ohrožujícím život.
Pro prevenci syndromu vyhoření je velmi důležitá dobrá organizace práce, umění asertivního jednání, schopnost říci „ne“, ale i dostatek kvalitního odpočinku. Pokud je syndrom v počátečním stadiu, může pomoci radikální změna v podobě velmi dlouhé dovolené nebo změně pracovního místa.
V každém případě je velmi důležité tento problém nepodceňovat a věnovat dostatečnou pozornost prevenci, neboť v důsledku může mít neřešený syndrom vyhoření dalekosáhlé negativní důsledky jak pro jednotlivce, tak pro celé firmy či společnost obecně.
Více článků na podobné téma:
Milan Hodovský
„Do studia jsem šel s tím, že mi pomůže zlepšit manažerské dovednosti. Výsledek však předčil má očekávání. Studium na TC Business School mě „donutilo“ od základu změnit pohled na management a na mě jako na manažera.“
Milan Hodovský
Head of Project Management Department, ANECT a.s.
Zajímá nás Váš názor
RSS kanál komentářů k tomuto článku