Kulturní rozdíly – jak ovlivňují hledání řešení?

Michal Henych Zpět do kategorie Strategie a firemní kultura

19.01.2009 0 komentářů

Seriál nejen pro manažer/ky - ONLINE a ZDARMA!

PROČ BYSTE MĚLI SERIÁLU VĚNOVAT ČAS?

• Během několika dnů se vám otevře nový pohled na vedení týmů a firem.
• Nečeká vás žádné akademické teoretizování. Ukážeme vám, jak rozpoznat manažerské problémy a jak postupovat při jejich zvládání.
• Pochopíte, proč se některé potíže stále opakují a jak tomu předcházet.
• Uvědomíte si, že zásadní rozdíl mezi skutečným úspěchem firmy a jejím pouhým přežíváním nejčastěji tkví jinde než v geniálních nápadech jednotlivce.
• Přečtete si reálné příběhy podnikatelů a majitelů firem.
• Díky novým poznatkům můžete zvednout hlavu z každodenní operativy, získáte nadhled pro přemýšlení o dalším rozvoji firmy a prostoru pro rodinu a koníčky.

>> PŘIHLASTE SE ZDE <<

Často slyším od manažerů věty typu: „Ti Američani jsou úplně jiní, představ si, že jim strašně záleží na...", nebo „A zkoušel si někdy spolupracovat s Francouzi? Ti často ...". Svět se díky informačním technologiím a relativně dostupnému cestování neustále zmenšuje. Proto se v businessu s jinými národnostmi setkávají i manažeři, kteří původně neměli ve svých firmách ambice expandovat mimo ČR.

Jak překlenout kulturní rozdíly už popisoval kolega v jednom z předchozích článků. Píše zde o kulturních dilematech, které je nutné poznat a pak využít. Jenže praxe bývá často jiná. Rozdíly sice většinou chápeme, ale pak se často snažíme s nimi bojovat a kolegu jiné národnosti tzv. převychovat - změnit jejich přirozený způsob práce a myšlení. To může být zdrojem problémů a nedorozumění.

Zkusme jeden praktický příklad. Jedno z kulturních dilemat popsané Holanďanem Fons Trompenaarsem je vnitřní versus vnější orientace (Internal vs. external control):

• Člověk s vnější orientací se tzv. flexibilně přizpůsobuje prostředí, reaguje na vnější podněty a věří, že ty primárně ovlivňují jeho chování. V extrémním případě pak takový člověk působí dojmem „kam vítr, tam plášť". K národům se spíše vnější orientací patří např. Číňani, Rusové, Bulhaři, Portugalci.

• Člověk s vnitřní orientací věří, že pánem svého osudu je on. Dělá to, co je v souladu s jeho hodnotami a svědomím a to primárně ovlivňují jeho chování. Opět v extrémním případě působí velmi individualisticky, tvrdě, až bezcitně. Typickými národy s vnitřní orientací jsou Američani, Norové, Kanaďané, popř. Švýcaři.

Můžete si tipnout, kam patříme my...jasně, spíše k národům s vnější orientací :).

Jak tyto rozdíly ovlivňují řešení problémů? Čech obvykle hledá zdroje chyb všude okolo a u sebe až naposled, Američan začíná u sebe a zkoumá, co by mohl dělat jinak. První postup umožňuje odhalit vnější vlivy, druhý se zaměřuje na změnu vlastního chování...dohromady to vypadá jako skvělý způsob jak při příštím úkolu eliminovat více možných zdrojů chyb. Jenže děje se to i v praxi? Jaké jsou vaše zkušenosti?