Mám na lidi štěstí, říká máma, manažerka a studentka Alena Weisskopfová

Karolina Čiklová Zpět do kategorie Management obecně

18.03.2019 0 komentářů

„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody,“ lakonicky shrnuje svou dráhu ekonomické manažerky firmy REUS Alena Weisskopfová.

Když Alena před lety poznala, že jí stávající zaměstnavatel už nemá profesně co nabídnout, skočila trochu po hlavě do nového zaměstnání. Když zjistila, že čeká vytoužené dítě, zařídila věci tak, aby skloubila práci i péči o synka. Uznává, že nebylo úplně snadné přesvědčit okolí o svých schopnostech zvládnout obojí. Ale daří se. Malý Honzík se stal tváří REUSu a Alena s ním zvládá studovat náročný MBA kurz.

Jsi ekonom. Umíš si opravdu všechno dobře spočítat?

Myslím, že řadu věcí spočítat lze. Já na řeči čísel miluji jejich pravdivost a komplexnost. Ale jsou situace, do kterých je potřeba skočit, i když výsledek je předem jedna velká neznámá. Obecně si nemyslím, že bych byla velký střelec. Každý krok pečlivě promýšlím. Jak sama, tak samozřejmě s kolegyněmi, kolegy i rodinou.

Kdo nejvíce mluvil do Tvého rozhodnutí vrátit se po narození syna tak rychle k práci?

Samozřejmě jsem o správnosti toho kroku musela být především přesvědčená sama. Druhý na řadě byl manžel. Podniká a jeho časová vytíženost je značná. Museli jsme se dohodnout na nějakých změnách i s našimi rodiči. Chci jim moc poděkovat. Mé těhotenství byl šťastný šok. Ale ani na minutu jsem nepochybovala, že s lidmi, které kolem sebe mám, zvládneme všechno v pohodě a s radostí.

Mateřství a práci ve vyšším managementu je skutečně možné příjemně skloubit?

Myslím, že ano. Záleží na osobním nastavení ženy, každá ho má samozřejmě jiné. Pro mě bylo mateřství veliká priorita. Věděla jsem, že pokud si dokážu dobře zorganizovat čas a budu mít práci, která mě baví, bude pro dítě lepší mít maminku naplněnou a uklidněnou. Nechtěla jsem sedět na písku a být naštvaná. Pak mám ještě jednu teorii – je hodně podobné, jestli se maminka tetelí u plotny nebo u počítače. Také musím říct, že mi jednatel REUSu vyšel velmi vstříc. Když byl Honzík opravdu maličký, měla jsem home office a do firmy docházela jen v určité dny. 

Vypadá to, že sis moc oddychu po narození syna nedopřála.

Na klasické mateřské jsem vůbec nebyla. Porodila jsem 12. prosince a o 7 dní později se šla do práce podívat. Jestli je všechno v pohodě. Pak jsem šest týdnů fungovala z domova a nato se pomalinku začala do práce vracet i s malým. Když byly uzávěrky, hlídala ho odpoledne chůvička. Když měl šest měsíců, bývala jsem v kanceláři většinou 2 dny v týdnu. Po zbytek času jsem se plně věnovala jenom jemu.

Upřímně, ani na chvilku jsi nezapochybovala, že děláš správně?

Upřímně? Měla jsem menší trauma z toho, jestli synovi něco neodpírám, jestli si nebude pamatovat ty přesuny a krmení mezi papíry v kanceláři. (smích) Ale on už dnes vůbec neví, jak a co se dělo. Byla jsem spokojená já, byl spokojený i on. Vnitřně jsem samozřejmě trochu bojovala. Společnost tenhle způsob zapojení do práce nevnímá zrovna pozitivně. 

Na jaké předsudky jsi narážela nejčastěji?

Okamžitě se řekne: Tohle je ženská, která jde za kariérou, chce peníze, na dítěti jí nezáleží, muž je jistě chudák, co nezná teplé večeře. V té době měl REUS německé vedení, setkala jsem se s názory, že žena by měla být s dítětem doma u plotny. Chvilku trvalo, než jsme si to nastavili. Hodně mě podpořila kolegyně Kamila.

Atmosféra v týmu se s tvým mateřstvím nezměnila?

Ze začátku nebyla úplně pozitivní, to je fakt. Byla jsem vnímána jako kariéristka. Hodně špatně se mi vysvětlovalo, že všechno je v hlavě. Napnelismy byly… Pořád jsem si ale říkala, že kdo chce, hledá způsoby. Když kolegyně začaly Honzíka vídat častěji a mohly se přesvědčit, že nešidím ani práci, ani jej, ledy se dost prolomily. Dneska je součástí firmy natolik, že s námi dělá reklamy na dětské knížky. Je to fajn a v pohodě.

Pracuješ převážně s ženami…

Ano a považuji to za velkou výhodu. Zastávám pozici finanční manažerky, spadá pode mě finanční účtárna a oddělení nákupu. Z ekonomického hlediska se snažím působit napříč firmou. Mými nejbližšími kolegyněmi jsou čtyři ženy, což je skvělé.

Jednoduchá otázka: Proč?

Ačkoli je, tedy ačkoli jsme, každá jiná, má jiné priority a vyžaduje jiný přístup, tvoříme velmi homogenní tým schopný se neustále obohacovat a velmi rychle posouvat věci dopředu. Naučily jsme se empatii a otevřenosti. Mou úlohou je pak povzbudit pocit odpovědnosti za výsledky nejen našeho týmu, ale celé firmy.

Jak se „to dělá“?

Systematickou a dlouhodobou prací s lidmi. Vždycky říkám, že nejen prací živ je člověk. Jsme v práci proto, aby byly naše životy kompletní, naplněné. Myslím, že i mé kolegyně to tak vnímají. Když ráno vchází do dveří, nemusí být ve stresu.

Jak by vypadalo Tvé manažerské desatero?

Nevím, jestli desatero, ale snažím se být pečlivá a pro okolí čitelná. Pokud je to oboustranně přijatelné, chci se svými lidmi sdílet i rodinné situace, radosti a obtíže. Pak si můžeme vzájemně pomoci, takzvaně odkomunikovat, co je třeba. Své způsoby vedení přizpůsobuji každé kolegyni na míru. Někdo potřebuje volnost, jiný vyžaduje pedantský přístup. Samozřejmě, že hlídám termíny a snažím se vždy nastavit pocit osobní odpovědnosti za společný výsledek. Snažím se, aby každý člen týmu přemýšlel „za nás“, ne za sebe jako za jednotlivce.

Nemáš dojem, že žiješ trochu v bublině?

Myslíš holčičí bublinu? To není dojem, to je asi fakt. (smích) Na druhou stranu si moc ráda pokecám s muži, v soukromí i práci. Nemám komunikační problém. Jsem člověk otevřený a empatický. Mým velkým štěstím je, že mi do života přicházejí lidé podobného ladění.

Podle všeho se tak stalo i při výběru kurzu MBA…

Stalo. Pořád říkám, že TCčko mi změnilo život. Jsou to silná slova, vím. Představ si pod nimi, že jsem došla k mnoha naučením. Jsem výkonnější, vyklidněnější. Mé okolí je spokojenější. Naučila jsem své kolegy samostatnosti. A v osobní rovině se dostala takřečeně o level vejš.

Tomu asi nebude každý rozumět.

Ani já bych nerozuměla, pokud bys mi vykládala o manažerském vzdělávání, které pomáhá profesně i soukromě. Něco jsem v sobě přeskládala, otevřela dlouho zavřené třinácté komnaty. Naučila se přemýšlet sama o sobě a velmi se posunula.

Zkus prosím popsat, co přináší studium tvé firmě.

V rámci kurzu jsem zpracovala ALP (Action Learning Project, pozn. red.) zaměřený na snížení nákladovosti z hlediska objemu nákupu. Naše firma 99 procent produkce vyváží do zahraničí, takže je závislá na kurzu eura. V projektu hledám nové možnosti optimalizací nákladů.

S jakými očekáváními projekt do firmy poneseš?

Jsem připravena, že prosadit ho bude boj. Kde je něco zajeté, tam se inovace prosazují těžce. Na druhou stranu spoléhám na své skvělé kolegy. Firmě pomůžeme k lepším číslům a zároveň se spoustu věcí naučíme. O organizaci i lidech v ní. Jsem ráda, že v TC Business School studovalo nebo právě studuje 8 manažerů REUSu. Chtěla bych poděkovat vedení firmy, že do kvalitního manažerského vzdělávání investuje. Svým kolegyním a kolegům. A rodině. Mám na lidi opravdu štěstí.

 

Proč má smysl studovat MBA?

Studium na TC Business School mi zásadně změnilo pohled na řízení firmy a na způsob, jak dosáhnout trvalého růstu. Za zmínku stojí, že prakticky tři roky za sebou, dosahujeme navýšení výkonu firmy o 40 %.

Lubomír Dvořák, DVOŘÁK – svahové sekačky s.r.o., Česká hlava 

A co přinese MBA studium Vám?

kontaktujte nás

 



Zajímá nás Váš názor

RSS kanál komentářů k tomuto článku


Přihlášení k odběru zpravodaje

Přihlašte se k odběru zpravodaje a my vám budeme pravidelně posílat shrnutí nových příspěvků z weblogu na váš email

V souladu se zákonem o některých službách informační společnosti č. 480/2004 Sb. souhlasím s využitím mého výše uvedeného elektronického kontaktu (e-mail) TC Business School, k zasílání obchodních sdělení a informací souvisejících se studiem, programy a jinými poskytovanými službami a to i v případě, že se nestanu studentem, nebo i po ukončení studia. Souhlas s využitím mého elektronického kontaktu (e-mail) uděluji ode dne potvrzení tohoto prohlášení až do jeho odvolání. Více na stránce ZOOU.